Píše se rok 1837. Monarchie je v krizi. Vilém IV. se uchýlil do Windsoru. Dědičkou trůnu je jeho mladičká neteř Alexandrina... A ta se také po zprávě o králově skonu stává v pouhých osmnácti letech novou královnou Spojeného království Velké Británie a Irska. Zbavuje se jména Alexandrina a přijímá jméno Viktorie, její postavení je však zpočátku velmi křehké. Vlády by se z pozadí nejraději chopila její panovačná matka, vévodkyně z Kentu, kterou podporuje její osobní tajemník, ctižádostivý Sir John Conroy. Mocenské ambice neskrývá ani vlivný strýc Cumberland. Zastánce naopak nachází v lordu Melbourneovi, předsedovi vlády za stranu Whigů. Mladé panovnici je také velmi oddaná baronka Lehzenová, kterou Viktorie jmenuje do čela královské domácnosti, což velmi nelibě nese majordomus pan Penge a starší komorná paní Jenkinsová. Viktorie se jako první monarcha stěhuje do Buckinghamského paláce a navzdory některým chybám a přešlapům se pomalu učí nelehkému umění vládnout.